Svůj pohled na konferenci shrnuje paní primářka Drábková. Za článek, uveřejněný na serveru Medicína.cz paní primářce děkujeme.

Konference značně překročila rámec svého titulu - stala se celostátní, organizována agilním týmem Oddělení urgentního příjmu dospělých FN Motol. Zvolila prozíravě za své téma současný významný problém, který shrnula pod širší název
Urgentní medicína na rozcestí.
O důraznosti i o aktuálnosti tématu svědčilo, že se sjelo více než 200 účastníků z celé České republiky a že záštitu nad konferencí přijala ředitelka Odboru krizové připravenosti MZ ČR MUDr. Dana Hlaváčková.
Téma se rozrostlo v mnoha směrech. Nebyla podávána pouze zpráva s výčtem činností, kterou vykonalo Oddělení urgentního příjmu ve Fakultní nemocnici v Motole od svého začátku. Přednášky i bohatá diskuse i souhrn a konečné závěry se týkaly i představ o budoucím vývoji urgentní medicíny u nás i problémů medicíny katastrof, která se k urgentní medicíně poměrně těsně váže.
Vyzvané i volně přihlášené přednášky byly z velkých pracovišť i malých nemocnic, kde má urgentní příjem již svou přínosnou historii, nebo kde je naopak jako samostatná jednotka pojat jako diskutabilní. Přednáška byla i z velkého zdravotnického pracoviště, které buduje sjednocený urgentní příjem interních stavů zcela odlišně od zahraničních i našich modelů a požadavků.

Za celou konferenci lze shrnout, že po dvoudenním sledu přednášek bylo možno zformulovat závěry, které mají význam nejen pro jednotlivé nemocnice a/nebo jednotlivé urgentní příjmy, ale ve významové hierarchii i pro další zdravotní politiku a systém vzdělávání v urgentní medicíně a v medicíně katastrof.

Název konference, který hovoří o rozcestí, na němž urgentní medicína nyní stojí, má oprávnění. V zahraničí je srovnatelná „emergency medicine“ pojata nikoli odděleně přednemocničně, ale v kombinaci přednemocniční a nemocniční urgentní složky akutních příhod, závažně postihujících zdraví, popř. přímo ohrožujících život traumatickým či netraumatickým patomechanismem. Z toho důvodu se ozývají námitky odborných zahraničních grémií proti poměrně jednostrannému zaměření vzdělání našich lékařů na přednemocniční složku s jejich minimálním vzděláním pro urgentní případy, které se soustředí na urgentních příjmech a příjmových intenzivních ICU lůžkách. Nedostatečné splnění přijatých podmínek pro sjednocenou kvalifikaci urgentní medicína bude pokračovat. Bude ještě zvýrazněnoo neuskutečnitelnými pobyty na akreditovaných pracovištích urgentních příjmů, přičemž struktura jejich kvalitní vzdělávací sítě je u nás zcela nedostačující. Je nutno přijmout evropský vzdělávací model, aby se naše urgentní medicína stala srovnatelnou se zahraničním evropským uznávaným modelem. Splnění požadavků by tím umožnilo lékařům urgentní medicíny, kteří svou kvalifikaci získali v České republice, srovnatelné pracovní zařazení a ohodnocení i v zahraničí.
Vazba urgentní medicíny, věnující se víceméně jednotlivci, na medicínu katastrof
(disaster medicine) je v zahraničí různě těsná. Těsná je především v zemích, které zažily teroristické útoky, jsou v geograficky, politicky i etnicky neklidných oblastech, v ohniscích různých nově se vynořujících nákaz. Zde totiž intenzivněji pociťují rizika, nutnost krizové připravenosti, výchovy kvalifikovaného personálu. U nás medicína katastrof nyní začíná získávat odborné povědomí pod tlakem na formulace traumaplánů, evakuačních plánů, na spolupráci v rámci pandemického plánu. Toto úsilí je nejen systematicky podporováno, ale plnění zásad medicíny katastrof, krizové připravenosti a ochrany obyvatelstva je vyžadováno v nových územně správních celcích, je požadováno od velkých fakultních nemocnic přímo řízených MZ ČR, od traumacenter atd.; je podporováno unijními granty a je posuzováno v zájmu bezpečnosti EU.
Pracovišti urgentní medicíny jsou v přednemocniční složce především výjezdové vozy – u lékařů pro rendez-vous systém či pro primární vyslání vozu s posádkou s lékařem. Letecká zdravotnická záchranná služba je zajišťována posádkami s lékařem. Operační střediska jsou na významovém vzestupu. Návaznost v rámci sjednoceného IZS je dosud spíše teoreticky definovaný pojem než pohotově prováděná realita. Konference ukázala, že začíná výrazně převládat obslužnost obyvatelstva při akutních příhodách vozy s posádkami nelékařských pracovníků – záchranářů. Názory na budoucí model se zatím tříbí; nejsou totiž stanoveny kompetence nelékařů a tím ani jejich právní odpovědnost za nedbalost, non lege artis postupy atd., nejsou připraveny nejen jednotné učebnice , ale ani konkrétní „guidelines“ pro nelékaře, trenažéry pro dostatečný nácvik dovedností a jejich udržování.. Teprve poté bude možno racionálně hovořit o tvorbě systému, i když v něm budou spolurozhodovat i dojezdové časy, kapacity vzdělávacích pracovišť, ekonomické aspekty mezd, ne/dostatek zájemců z řad lékařů/nelékařů a konečně i názory obyvatel jako voličů.
Další značně citlivý bod byl předložen v několika přednáškách i v diskusi pod názvem využívání urgentních příjmů, jejich zneužívání z pohodlnosti neakutních klientů, jejich zaplňování až „ ovecrowding“ sociálními případy, bezdomovci, s akutní ebrietou na veřejném prostranství. Snižují nejen odbornou úroveň urgentní medicíny ale zhoršují možnost odborné medicínské služby skutečně potřebným pacientům na omezených lůžkách urgentního příjmu. Snižují renomé urgentní medicíny mezi ostatními lékařskými obory, a snižují její význam pro zdraví a život ohrožující stavy i v očích spoluobčanů či Policie ČR. Tento nový lékařský obor nemá v náplni své činnosti a svých nasmlouvaných odborných kódů vůči zdravotnickým pojišťovnám kompenzaci zcela nedostatečné sociální sítě, jejíž mezery vynikají především ve velkých městech, v hlavním městě, v kompromitovaných oblastech státu.
Nejen osobně zajímavě, ale i poučně byly předneseny zkušenosti ze západního zahraničí Evropy (Bradna). Porovnání např. s walk-in centres v Newcastle upon Tyne v Anglii ukázalo, jak se s podobnými problémy potýkají i zde na přeplněných urgentních příjmech. Walk-in centre je srovnatelný model s bezprahovým ošetřovacím místem, obsazeným zkušenými nelékařskými pracovníky – mimo velkou nemocnici, s volným přístupem přicházejících klientů. Urgentní příjmy tří nemocnic v Newcastlu jsou tím schopny plnit své funkice – obslužnost závažných akutních stavů, výchovu, výuku, připravenost na mimořádné události. Pokud nebudeme sledovat podobným způsobem oddělení proudu neakutních přicházejících obyvatel – zejména při politice regulačních poplatků, přeplní se urgentní příjmy účelovými klienty a rozpad angažovaných týmů pro urgentní medicínu už bude jenom logickým následkem.
Již nyní se doporučuje připravit klinické psychology a psychiatry na práci s postiženými a jejich rodinami při hromadném neštěstí, a soustavně je vést k prevenci syndromu z vyhoření. S ním totiž ztratí urgentní medicína již zkušené, zapracované, původně velmi iniciativní a obětavé, ale posléze zcela frustrované pracovníky.
V jedné z přednášek zcela zklamaně zaznělo, že v porovnávání znalostí v urgentní medicíně dotazníkovou formou vykázalo příznivější výsledky na Slovensku v porovnání s Českou republikou.

Konference neměla možnost se věnovat šířeji odbornými tématům a novinkám v nich. Nicméně ze všech prezentovaných statistik vyplynulo, že v netraumatologické oblasti stále vedou akutní kardiálně/ koronární příhody, sledovány mozkovými cévními příhodami. Na třetí místo postoupily polyvalentní psychosomatické obtíže a syndromy svědčící především o nátlaku požadavků doby na málo připravené jedince. Poučný byl referát ( Hobstová) o chřipce, o „ ptačí chřipce“ , o aviárním typu chřipky. Přibližně po 60 letech se v Evropě ( i ve světě) rozvine pandemie chřipky; o časové souslednosti a tikající bombě jejího možného výbuch vypovídají historické epidemiologické údaje. Informovanost obyvatelstva se musí pohybovat v psychologicky úzkém pásmu – nesmí vyvolat paniku ani bagatelizovat riziko. Situace připomíná obdobný model řízených informací v San Franciscu; zde se týká posunu kontinentální desky a očekávané mimořádné události, o jejímž rozsahu obyvatelé raději nechtějí nic slyšet.

Konference byla svým obsahem protipólem tradičních Dostálových dnů na podzim každého roku. Ty se věnují předvším medicínským problémům urgentní medicíny. Podobně tradiční akce jsou každým podzim v ÚVN Praha – Střešovice či o medicíně katastrof v Brně (MEKA 2008) a ve Zlíně a v Hradci Králové. Ústřední akce jsou tím vždy vhodně doplňovány regionálními fóry, diskusemi, s konkretními údaji a konkrétními problémy, mají postgraduální svébytný ráz. Tato konference své zadání nepochybně splnila v míře přesahující 10 let vlastní činnosti a to svým pohledem do napjatě očekávané budoucnosti.

Jarmila Drábková